Blog

. Výběr ústavních soudců je u nás tradičně špatně. Jak jsem již v roce 2006 v článku pro Bulletin advokacie “Ústavní soud a nominační rituály” napsal, je nutné, aby odborníci detailně zmapovali dosavadní činnost kandidáta. Nemůže stačit, že se s ním prezident nebo někdo z jeho okolí zná. Kandidát musí být nadán zcela výjimečnými vlastnostmi z hlediska právnické profese. Ještě před předložením senátu musí být provedeno hodnocení kandidáta, které by mělo být založeno na důkladném, nestranném a neideologickém zkoumání osoby kandidáta z hlediska jeho integrity, profesionální způsobilosti a kategorie zvané „judicial temperament“ (rozhodnost, otevřenost mysli, trpělivost, zdvořilost, neexistence předsudků a oddanost věci práva a spravedlivosti a konzistence jeho názorů). K osobě by kandidáta se mělo vyjádřit širší spektrum renomovaných hodnotitelů z řad soudců, advokátů a akademiků. To, co zatím vidíme u nás se trochu podobá hodnocení typu “v kolektivu oblíben”. Je štěstí, že mnoho (nikoliv však všichni) minulých kandidátů skutečně patřilo a patří ke špičce ve svém oboru, avšak je to spíše náhoda než výsledek nějakého odpovědného vyhodnocení.

Česká televize začala v lednu letošního roku (2022) vysílat britský televizní seriál Belgravia. Odehrává se z podstatné částk v nóbl čtvrti nedaleko Hyde Parku s asi 2 000 domy. Výstavba čtvrti se datuje do počátku 19. století. Belgravia je však též součástí právní historie. Málo se ví, že Belgravie se týká rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci James and Others v. Great Britain. Většina domů ve čtvrti byla postavena na bázi konceptu dlouhodobého nájmu pozemku (tzv. building lease). Nájemce se zavazoval postavit na pozemku dům a po skončení nájmu vrátit jak pozemek tak i jím postavený dům. Nájmy měly končit v 60. letech minulého století. Parlament však přijal zákon, který dobu nájmu prodlužoval. A to se právě stalo předmětem řízení ve věci James. Podrobnosti najdete v mé publikaci Právo stavby (C. H. Beck 2015), k dostání u všech seriozních knihkupců.

V divadelní hře Hospoda na mýtince je tato pasáž: „Notář mi vyprávěl, že dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili. „ My zase odjakživa toužíme mít veřejné soudní řízení. V roce 2008 začalo ministerstvo spravedlnosti poskytovat informace od kolika hodin a kdy probíhá konkrétní jednání, číslo jednací síně, čas a datum jednání a spisová značka, jméno soudce, předmět jednání a jeho účastníky a informaci o tom, zda je jednání veřejné či nikoliv. Zpřístupněny tak byly údaje o nařízených jednáních ze všech soudů v ČR. Ale choděj nám tam lidi. Takže co s tím?Ministerstvo spravedlnosti vedené ministryní Marii Benešovou (ano, je tam za ANO) řešení našlo. Chce omezit zveřejňování informací o plánovaných soudních jednáních. Uváděným důvodem je to, že zveřejňováním jmen jsou poškozena práva obžalovaných a dalších lidí, kterých se soudní jednání týkají. Podle Tomáš Sokola „žádný zákon neopravňuje stát, aby veřejnosti ‚vytruboval’, kdo se kde rozvádí a kdo je souzen za to, že něco ukradl. Pokud se to dělo, tak to rozhodně byl zásah do osobnostních práv účastníků soudního řízení.“ Ale návrh je zcela jistě nerozumný, když se jedná o řízení, v němž vystupují firmy nebo stát. A pokud se týká rozvodů a podobných ryze osobnostních záležitostí, je to možné řešit výjimkou, nikoliv paušálně.A máme tu ještě Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Článek 37 odst. 2 Listiny praví, že „každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“Nesdělení informací o tom, kdy a kde se jednání koná, je de facto vyloučením veřejnosti, protože se o něm dozví pouze účastníci a jejich zástupci. Je-li soudní jednání veřejné, jak se o něm veřejnost dozví, bude-li poskytování informací o jednání omezeno, resp. fakticky vyloučeno?

Jistá žena ze Santa Rosa v Kalifornii tvrdila, že výrobci dietní verze nápoje Dr. Pepper se dopouštějí podvodu tím, že v jejich reklamách vystupují atraktivní modelky, což prý vyvolává dojem, že konzumenti a konzumentky dosáhnou týchž tvarů. Ona prý pije tento nápoj už celých 13 let ale kýžených tvarů nedosáhla a tak tedy nedostala to, za co zaplatila. Federální odvolací soud (9th Circuit) jí ale vysvětlil, že přídavné jméno dietní neznamená nic jiného, než že takto označeny nápoj má méně kalorií než standardní výrobek. Žádný rozumný spotřebitel by nepředpokládal, že slovo dietní je příslibem pro úbytek hmotnosti. A tedy hromadnou žalobu nepřipustil. Je to sice voda na mlýn odpůrců hromadných žalob u nás, ale u nás by to snad ani nikoho nenapadlo žalovat. Nebo snad ano? .